Karosářské díly

 

Karoserie osobních automobilů:

     Karoserie, stavěné po druhé světové válce, si až na několik vyjímek víceméně zachovaly standardní tvary, zařaditelné do několika kategorií. Z konstrukčního hlediska přešli výrobci postupně na celokovové samonosné karosérie. Po druhé světové válce měla většina automobilů ještě klasický podvozek a karosérii smíšené konstrukce - na dřevěné kostře byly připevněny plechové povrchové díly. Některé automobily současnosti i minulosti měly karoserii zhotovenou z plastů, nejčastěji laminátovou, později také z karbonových vláken.

 

Nejznámější druhy karoserií osobních vozů:

  • Tudor - dvoudvéřová uzavřená karoserie, obvykle se dvěma řadami sedadel a stupňovitou zádí
  • Sedan - čtyřdvéřová uzavřená karosérie, obvykle se dvěma řadami sedadel a stupňovitou zádí. Karosérie sedan je nejčastěji používána u vozů vyšších tříd.
  • Limuzína - čtyřdvéřová uzavřená karosérie, obvykle se dvěma nebo více řadami sedadel a stupňovitou zádí. Na rozdíl od sedanu má limuzína za předními sedadly oddělovací mezistěnu.
  • Hatchback - dvou nebo čtyřdvéřová uzavřená karosérie se šikmou výklopnou zádí, většinou se dvěma řadami sedadel. Obvykle se vůz označuje jako tří nebo pětidvéřový a otevírací záď bývá nazývána jako třetí nebo páté dveře.
  • Liftback - čtyřdvéřová uzavřená karosérie se šikmou výklopnou zádí, většinou se dvěma řadami sedadel. Proti hatchbacku je záď delší, pozvolněji se svažující.
  • Kombi - tří nebo pětidvéřová karosérie se zvětšeným prostorem pro zavazadla a variabilním interiérem. Má obvykle dvě až tři řady sedadel, zadní jsou sklápěcí nebo vyjímatelná. Střecha je protažená až do zadní části vozu a většinou téměř svislá zadní otevírací stěna.
  • MPV - obvykle pětidvéřová karosérie se zvětšeným vnitřním prostorem. Od vozů kombi se odlišuje především zvýšenou střechnou a ještě větší variabilitou interiéru. Mívá dvě nebo tři řady sedadel, sedadla bývají výše než v běžném osobním automobilu.
  • Coupé - dvoudveřová uzavřená karosérie sportovního charakteru, s menším prostorem v interiéru. Může mít jednu nebo dvě řady sedadel, často také v uspořádání 2+2. Může mít stupňovitou záď nebo splývavou, popřípadě také výklopnou.
  • Kabriolet - dvoudvéřová otevřená karoserie, může být i čtyřdvéřová, se skládací střechou nebo bez ní.
  • Pick-Up - automobil s uzavřenou kabinou a otevřeným prostorem pro náklad.
  • SUV - automobil určený do lehčího terénu, ale převážně na silnici. Někdy bývá odvozen z vozu kombi úpravou podvozku, zvětšením světlé výšky a zavedením pohonu všech kol.

Plechové a plastové karosářské díly

 

     V nabídce karosářských dílů nabízíme kapoty, blatníky, čela, příčky, nárazník a jejich části, mřížky, znaky, lišty pod světla, kryty pod motor, plastové podběhy, boční lišty, dveře a jejich příslušenství, plastové lemy apod.

 

     Karoserie představuje u většiny současných automobilů jeho nosnou část. Poskytuje prostor pro posádku a náklad a umožňuje montáž všech ostatních částí vozidla. Karoserie historicky starších vozidel byla pojata jako podvozková. Byla tvořena nosným rámem z nosníků (převážně ocelových), na které byly přivařeny kapotovací plechy, které tvořily uzavřený prostor vozidla. Karoserie dnešních vozidel je koncipována jako samonosná, to znamená, že neobsahuje nosný rám. Nosnou funkci přebírají samotné kapotovací plechy. Mezistupněm je karoserie polonosná. Různé části karoserie jsou vyrobeny z různých materiálů. Používány jsou běžné konstrukční oceli, nízko a vysokolegované oceli, oceli s transformačně indukovanou pevností, nerezové oceli, tvárná litina, hliníkové slitiny, plasty aj. Karoserie hraje velmi důležitou roli při zajišťování aktivní i pasivní bezpečnosti vozidla. Proto obsahuje deformační zóny, jejichž účelem je pohltit při nehodě co největší množství energie.

 

     Podle způsobu, jakým jsou v karoserii odděleny prostory pro motor, posádku a náklad rozdělujeme osobní vozy na:

  • jednoprostorové - motor, posádka i náklad od sebe nejsou odděleny pevnými příčkami karoserie. Tato konstrukce se dnes již nepoužívá.
  • dvouprostorové - prostor pro motor je oddělen od prostoru pro posádku a náklad.
  • tříprostorové - oddělné prostory pro motor, posádku i náklad.

 

     Bezpečnost

     K základním požadavkům patří bezpečnostní deformační zóny přední a zadní části skeletu a karosérie jako celku. Programovaná tuhost při srážce musí co nejúčiněji ztlumit energii nárazu tím, že ji pohltí na své vlastní deformace, a zpožďuje tak deformace samotné kabiny cestujících. Ta je naopak co nejtužší, aby cestující chránila a umožnila jejich snadné vyproštění po haváriii. V požadavcích na tuhost je i odolnost proti bočním nárazům. Podélné nosníky v karoserii mají vylisované vruby nebo jsou prohnuté tak, aby se deformovaly po nárazu vhodným směrem.

 

     Koncepce

     Nejrozšířenější koncepcí je tzv. samonosný skelet. Ten je základní částí karoserie a povrchové plechy karoserie  (především blatníky, čela apod.) jsou lehce odnímatelné panely přišroubované nebo nabodované. To usnadňuje karosářské práce při opravách. Této koncepce používá většina současných výrobců automobilů.

 

     Konstrukce

     Skelet je svařován bodově, povrchově upravován proti působení koroze nebo je použito materiálů, který plně odolává korozi (pozinkovaný plech). Motor se ukládá většinou na pomocné nosníky vestavěné do karoserie. Ty jsou příčně propojeny a tvoří rámové lože. Tento způsob je vhodný tam, kde je motor s převodovkou a hnací nápravou v jednom celku.

     Samonosné karoserie jsou svařované. Prahy pod dveřmi, sloupky dveří karoserie a rámy oken spolu se sklem tvoří homogenní celek, dostatečně tuhý a pružný. Značně chrání posádku vozidla před následkem havárie. Tvar sloupků, střechy, prahů a ostatních profilů je volen tak, aby vyhovoval požadavku co největší pevnosti a vhodného spojení, těsnění s ostatními díly karoserie.

     Využitím počítačové techniky při konstrukci a pevnostních výpočtech se tyto hodnoty výrazně vylepšily: Samonosná karoserie umožňuje snížení celkové hmotnosti až o 10 %.

 

     Opravy

     Při opravě karosérie po havárii se vychází z jednotlivých úchytných bodů základních částí vozidla (např. náprav, motoru, dveřních závěsů apod.). Jednotlivé proměřovací roviny jsou dány výrobcem a v dílenské přiručce vozidla jsou stanoveny i postupy opravy. Při samotné opravě se používá různě konstrukčně řešených opravných rámů vestavěných do podlahy dílen nebo rovnacích stolic.

 

Osvětlení

 

     V naší nabídce osvětlení naleznete přední a zadní světlomety, blikače, skla světlometů, motorky ovládání světlometů, osvětlení registračních značek a žárovky.

 

     Osvětlení vozidla

     Velmi podceňovaný prvek aktivní bezpečnosti. Dobře svítící vozidlo je z velké dálky viditelné a tak se jen obtížně přehlédne. V městském provozu jsou nejhorším případem nefungující brzdová světla. Je známo, že na brzdící vozidlo s nefungujícími brzdovými světly zareaguje za ním jedoucí řidič se zpožděním až 3,5 s! To je nebezpečně dlouhá doba, často se řidiči nepodaří vozidlo včas zastavit, ovšem na vině je on, známé to "nedodržení bezpečné vzdálenosti" se těžko vysvětluje. Řidič s nesvítícími brzdami sice může dostat pokutu za špatný technický stav vozu, ale vina je na tom vzadu. 

     Výměna žárovek je vždy na řidiči, dnes je to zcela banální úkon. Dnes používané třetí brzdové světlo, umístěné výše, než jsou původní brzdová světla, bylo "vymyšleno" z důvodu viditelnosti přes okna několika vozidel před ním, tak může řidič, který je dost daleko od prvně brzdícího, započít s brzděním dříve a vyhnout se řetězové srážce.

     Třetí brzdové světlo je dnes možné namontovat i na vozidla staršího roku výroby, ale musí být schváleného typu. Pokusy s měnitelnou intenzitou světla podle intenzity brzdění jsou většinou odsouzeny k nezdaru, protože jednak nezohledňují zašpinění povrchu světel a při menší intenzitě brzdění se budou obtížně rozpoznávat od světel obrysových. Vhodným řešením může být dvou nebo vícestupňové rozsvěcování brzdových světel: první pár světel se rozsvítí při normálním brzdění a druhý pár (nebo trojice) při brzdění intenzivním. U některých nových modelů aut se při intenzivním brzdění automaticky rozsvítily varovné blikače.

     Mimo obec je zase nesvícení tlumenými světly za snížení viditelnosti nebezpečné tím, že např. vozidlo tmavé barvy je vidět velmi pozdě a při vyšších rychlostech (než které připadají do úvahy ve městě), může být takové přehlédnutí pro oba osudné. Dnes je již povinnost svítit i ve dne uzákoněna, takže tento problém je vyřešen. Svítivost všech světel je také předepsaná a je povinností majitele vozidla v případě nedostačující svítivosti provést nápravu, většinou se vymění celé světlo, protože bývá zoxidovaná vnitřní odrazná plocha a také plastové kryty už nemají původní propustnost světla.

     Dnes není výjimkou potkat vozidlo sice s rozsvíceným předepsaným osvětlením, které je ovšem viditelné zezadu tak maximálně na 20 m. Kromě problémů se stárnutím zadních světel přinesl "Vítězný listopad" také vlnu nesmyslného tuningu, kdy se mimo jiné zadní světla a přední směrovky přelepují tmavou fólií. Tato fólie ale snižuje prostup světla a tak často není vůbec poznat, jestli některé světlo vůbec svítí. U předních světlometů jsou problémy tři. Prvním a velmi častým, je zašpinění skel světlometů. Zde je náprava jednoduchá - stačí ho umýt. Ovšem za podzimních plískanic a sběru řepy aby člověk čistil světla po každých 200 m jízdy. Zde je velmi účinným pomocníkem ostřikovač světlometů, jen bývá často nevhodně vyřešeno jeho ovládání - z důvodu úspory dalšího ovládacího prvku bývá nějak elektricky propojen s ostřikovači předního skla a pro úsporu čistící kapaliny stříkne jen tak trochu, aby se neřeklo.

     Druhým problémem je špatné seřízení světel, a to už od výrobce, většinou jsou nastaveny velmi nízko a levý světlomet svítí doprava (dělají to tak i v servisech, hlavně v těch autorizovaných). Seřizování světlometů se dělá vždy s osobou o hmotnosti cca 75 kg za volantem, oba světlomety musí svítit souose s podélnou rovinnou a tlumená světla musí mít sklon takový, aby osvětlovaly vozovku na MINIMÁLNÍ vzdálenost 40 m (max. 115 m), nebo podle předepsaného sklonu výrobcem (sklon je uváděn v % a jeho hodnota je někde na štítku vpředu na přepážce u chladiče, sklon podle této hodnoty zajistí správné osvětlení vozovky u prázdného i plně naloženého vozidla - zvlášť důležité v případě, kdy není vybaven korektorem sklonu světlometů).

     K souososti - vzhledem k vlastnostem optického vjemu lidského oka se nám zdá, že se na delší vzdálenost světelné paprsky sbíhají. Hodně to klame a pomůže pouze vzít metr a určené středy světelných kuželů si změřit, stačí ve vzdálenosti 10 m před autem (to jsou ještě dobře rozeznatelné).

     Třetím problémem je postupná oxidace odrazné vrstvy paraboly a pozdější úplné zrezavění. Zrezavění parabol se zabraňuje použitím parabol z plastů, ovšem platí jen pro některá nová vozidla. U starých parabol by se měla provádět výměna asi po šesti letech. Nejsou sice rezavé ani jinak viditelně poškozené, ale odrazná vrstva bývá méně účinná a světlo hůře svítí. Montáž 100 W žárovek situaci řeší jen částečně, navíc nejsou schválené a tepelně ještě více namáhají parabolu, oxidace se tím urychlí. Nové paraboly s novou žárovkou H4 svítí lépe, než staré se 100 W.

     Dalším prohřeškem je jízda s parkovacími světly. U nás platí, že jet můžeme pouze se světly tlumenými, nebo pokud nezpůsobíme oslnění protijedoucích a dalších předepsaných řidičů, strojvůdců atd. se světly dálkovými. To znamená, že při každé jízdě musí svítit minimálně tlumená světla (povinnost svítit pouze obrysovými světly je předepsaná v některých jiných zemích, a to pouze ve městě, kde jsou silnice dostatečně osvětlené pouličními lampami.)

     K tomu se připojuje použití mlhových světel, kde se rozlišuje nutnost a možnost. Je to proto, že zadní mlhovka je předepsána u všech vozidel, ale přední mlhovky povinné nejsou. Každopádně za mlhy, hustého deště a sněžení je povinnost mít rozsvícenou zadní mlhovku, pokud jsou na vozidle přední mlhovky, je nutné mít rozsvícené i je (tedy vždy všechny mlhovky, které jsou na autě namontovány). Na dálnici ve vodní tříšti za vozidly je taková mlhovka často jediným viditelným světlem, signalizující přítomnost vozidla před námi. (Již není povoleno za normálních povětrnostních podmínek jezdit s rozsvícenými mlhovkami v součinnosti s obrysovými světlomety. Taktéž se pokutuje jízda se zbytečně rozsvícenými mlhovkami).

 

     Členění - podle funkce rozlišujeme tyto druhy světel

  • potkávací světla (tlumená) - světlomety
  • dálková světla - světlomety
  • zpětná světla - světlomety
  • mlhová světla (přední a zadní) - přední jsou světlomety
  • obrysová světla
  • výstražná světla
  • směrová světla
  • brzdová světla
  • světelná houkačka
  • osvětlení registrační značky
  • osvětlení informací na vozidlech veřejné dopravy (nápis TAXI, číslo a trasa linky atd.)
  • osvětlení přístrojů
  • denní osvětlení (obvykle potkávací světla bez obrysových světel, někdy speciální světla pro denní svícení)
  • vnitřní osvětlení
    • prostoru pro cestující
    • motorového prostoru
    • zavazadlového prostoru a ložné plochy
    • odkládacích prostorů
  • osvětlení při otevření dveří (má signalizační funkci a zároveň funkci osvětlení vnitřního prostoru)

 

     Návěstní a signalizační zařízení

     Návěstní funkci mají v silničním provozu i povinné světlomety, avšak kromě světlometů mají vozidla i mnoho dalších světel, která mají návěstní nebo signalizační funkci:

  • kontrolní světla (kontrolky). Podobnou funkci v akustické verzi má signální houkačka.
  • brzdová světla
  • směrová světla (přerušovač může být mechanický, bimetalový, na principu ohřívaného drátku nebo elektronický). Současné spuštění pravých i levých směrových světel má funkci výstražných světel
  • světelná houkačka je obvykle krátké spuštění dálkových nebo potkávacích světel
  • odrazové světlo funguje bez světelného zdroje
  • výstražný maják (v ČR modrý) nebo obdobné blikající oranžové světlo pro označení pracovních vozidel. Blikání může  být zajištěno elektromotoricky nebo elektronicky.
  • signalizace ve vozidlech veřejné dopravy (světlo potvrzující akceptaci znamení k řidiči, signalizace "nenastupujte, nevystupujte", signalizace tlačítka k ovládání dveří atd.)

 

     Zdroje světla - motorových vozidlech se používají například tyto zdroje světla:

  • žárovka s kovovým vláknem
  • halogenová žárovka
  • plynová výbojka (například xenonová)
  • neonová zářivka
  • luminiscenční dioda
  • zářivka
  • tekuté krystaly LCD

 

 

     Systém předního osvětlení automobilů AFS

     V posledním desetiletí prošly světlomety automobilů významnou etapou vývoje. K bezpečnosti jízdy v noci výrazně přispěly světlomety s xenonovými výbojkami a bifunkční světlomety (tlumená i dálková světla fungující pomocí jedné xenonové výbojky). V nejbližší budoucnosti se k nim připojí i systém předního osvětlení AFS. Cílem zmíněného systému je zajistit lepší viditelnost tím, že reflektor se bude natáčet podle úhlu volantu a podle rychlosti vozidla.

 

     Denní svícení

     Světla pro denní svícení jsou speciální světla, určená pro zvýraznění vozidla během jízdy za nesnížené viditelnosti. Historicky první používání světel pro denní svícení (angl. DRL) se datuje do 90. let do USA. Světla pro odenní svícení (dále s.p.d.s.) nevytváří narozdíl od potkávacích světel světelný kužel, ale rozptýlené světlo, které během dne dostatečně zdůrazňuje vozidlo v provozu, a je pro lidské oko snesitelnější a příjemnější. Další podstatnou výhodou s.p.d.s. je nižší energetická náročnost, tím pádem zaručují úsporu paliva a ekologičtější provoz vozu. S.p.d.s. z LED diod používá hlavně Audi a nově i Škoda Octavia RS. S.p.d.s. se můžou dokoupit a namontovat i na starší vozdy. V nabídce najdete celou škálu světel. Dodatečně namontovaná světla p.d.s. musí být homologována pro provoz  ČR a jejich umístění se řídí přesnými pravidly. S.p.d.s. se rozsvěcují samy po nastartování. V USA jsou jako s.p.d.s. užívány i přední blinkry, které svítí nepřerušovaně, při odbočování zhasnou a bliká pouze příslušný blinkr.

Zpětná zrcátka a skla zrcátek

 

     V naší nabídce naleznete zpětná zrcátka a jejich skla a také kryty zrcátek.

 

     Zpětné zrcátko je součást dopravních prostředků, zejména automobilů. Slouží k přehledu situace za vozidlem, či v místech, kam řidič nedohlédne. Například u nákladních vozidel zpětná zrcátka ukazují nejen situaci za vozidlem, ale i těsně vedle vozidla (u předního kola) a těsně před vozem, kde u vysoko posazeného místa řidiče může dojít k přehlédnutí chodce při rozjezdu.

     Zpětné zrcátko se používá i v ostatní dopravě, jako u soupravy kolejových vozidel např. metro. Dále se používá u bojových letounů pro kontrolu situace za zádí.

     U automobilů se umísťují do předních rohů bočních oken a doprostřed čelního skla. Dříve byly boční zrcátka umisťována na kapotu. Jedná se o jeden z prvků aktivní bezpečnosti vozidla.

    Problém klasických zrcátek je takzvaný mrtvý úhel. V něm se může vyskytovat jiné vozidlo a může tak v případě změny pruhu dojít ke kolizi. Jedná se o místo, ve kterém cizí vozidlo zmizí ze zrcátek, ale ještě není vidět z místa řidiče. K eliminování mrtvého úhlu slouží tvarování odrazové plochy zrcátek.

    V moderních vozidlech jsou zrcátka nahrazována kamerami. Ty jsou menší než zrcátka a vytvářejí tak menší aerodynamický odpor vzduchu. Obraz z kamer je promítán na displeje ve vozidle.

Zámky a víčka nádrží

 

     Nabízíme zámky a víčka nádrží na automobily, stahovací mechanismy oken s motorkem nebo bez motorku, vnější kliky, záslepky kliky, vzpěry přední kapoty, vzpěry zadních dveří.

Autoskla

 

     V nabídce autosel naleznete přední skla, boční skla, zadní skla a příslušenství autoskel.

Čištění skel

 

     V naší nabídce číštění skel nabízíme stírací gumičky, raménka stěračů, táhla stěračů, motorky stěračů, čerpadla ostřikovačů, trysky ostřikovačů a spínače/relé stěračů.

 

     Stěrače dělíme na:

  • ploché stěrače
    • prodávané kusově - 300 - 750 mm
    • prodávané v sadě - 500+500 - 800+750 mm

 

  • ramínkové stěrače
    • prodávané kusově - 260 - 700 mm
    • prodávané v sadě - 240+240 - 700+700 mm

 

Výrobci